Bipolární porucha - Krůček do nebe i do pekla
Všechno je zdá se v pořádku, cítím se skvěle, hodně energie, minimum spánku. Zábavou mi začaly být herny. Jsou tam totiž krásné holky za barem, dostupný alkohol, chvilka vzrušení u forbesu a hlavně jedou jako jediný pořád. Což v době kdy nepotřebujete téměř vůbec spát berete za naprosto úžasnou věc.
Jenže ke všemu jsou potřeba peníze a v té době už jako oficiálně uznaný důchodce na hlavu jsem jich moc neměl. Poprosil jsem tedy bratra o 500 Kč, jenže neměl hotovost a tak mi půjčil kartu ať si vyberu. Jenže pak mne nikdo další asi týden neviděl. Vyzvedl jsem pět stovek a potom rovnou zbytek asi 15000 Kč. Prohýřil jsem ještě několik nocí. Když v tom nastal zlom a svět se mi otočil naruby. Začal jsem se třást, uvědomil si kde všude jsem udělal ostudu a co všechno provedl. Nejen, že jsem spadl velmi rychle do deprese, ale ještě to svědomí, které mi nedalo spát.
Jal jsem se plánu, rychle vymačkal asi dvě plata antidepresiv s tlumícím účinkem, jež jsem bral obvykle večer, abych usnul. Na jeden ráz jsem to do sebe hodil a zapil vodou. Rychle jsem lehnul a doufal, že už se nikdy neprobudím. Jenže jak rychle jsem lehnul, tak rychle jsem vstal a šlo to ze mě zase všechno ven. Tudy ta cesta nevedla. Vytrhl jsem tedy hadici od vysavače, a odjel za město. Nasadil na výfuk a sednul do nastartovaného auta. Seděl jsem v tom horku, ve felicii přes půl hodiny a nic. Stále jsem žil. Jel jsem tedy domu a usnul jsem.
Teď už nevím jestli to bylo ten den nebo den následující. Vzbudila mě máma. Už všechno věděla. Bratr jí volal, z toho co bylo okolo mě asi i dost pochopila. Rodiče vůbec nenadávali a zpětně to beru jako ten nejlepší přístup. Ono by to totiž nepomohlo vůbec ničemu. Odvezli mě k nim na chatu, aby na mě dohlédli. Vydržel jsem tam asi jeden den a poprosil tátu, aby mě odvezl do Bohnic k hospitalizaci. První tři týdny hospitalizace se stav jen zhoršoval až jsem dospěl do fáze, že jsem se v noci pomočoval a jakékoliv vstání z postele mi přišlo velmi náročné. Poté přišel zlom opět jak lusknutím prstu a od něj jsem byl za čtrnáct dní doma. Myšlenky na sebevraždu byly stále a ještě velmi dlouho, ale už ne tak intenzivní a s pomocí rodičů jsem začal napravovat i tu paseku, kterou jsem předtím po sobě zanechal.
Tímto rodičům velmi děkuji.
Miroslav Linda
Bipolární porucha - Sebevražda
Dnes jsem se rozhodl pustit do tématu na které jsem ještě včera neměl koule. Nejsem moudřejší ani chytřejší i když jsem o den starší než včera.
Miroslav Linda
Bipolární porucha - Co je pravda?
Jak si má člověk vytvořit o něčem úsudek, když nemůže věřit ani sám sobě. Běžně člověk rozpozná podle výrazu ve tváři, intonace hlasu nebo gestikulace něco co ani nemusí být řečeno a je mezi řádky.
Miroslav Linda
Bipolární porucha - Příjdeš o peníze
Znáte takovej ten pocit když u sebe máte hodně peněz. Koukáte okolo sebe a jakoby všichni věděli, že zrovna vy si v pravé náprsní kapse nesete slušný obnos. Někde ten zloděj je, ale kde?
Miroslav Linda
Bipolární porucha - Vzpomínka na šílenství
Probouzím se, otvírám oči a ... . Po období depresí, kdy jsem se sotva zvednul z postele je najednou všechno jinak. Vstal jsem nebo přímo vyskočil z postele. Byl jsem plný energie tak jako nikdy předtím.
- Počet článků 5
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 405x